Vítejte na stránkách mapujících výskyt hub v mikroregionu Podhostýnsko
Galerie
Mikroregion Podhostýnsko je na houby docela bohatý. Občas sice růst utlumí počasí a nebo některé lokality naruší polomy, ale pokud jsou vhodné klimatické podmínky můžete se těšit na plný košík hub. Popřípadě na nějakou sice nejedlou, ale na pohled pěknou houbu. Tato sekce je věnována právě obrázkům hub nalezených v mikroregionu Podhostýnsko
Křemenáč osikový (Leccinum rufum) - klobouk má tato houba široký 40-150 mm, červeně oranžový, jemně plstnatý, nelesklý, masitý, v mládí polokulovitý až kulovitý. Pokožka klobouku přesehuje okraj, tvoří blanitý lem a u mladých plodnic přesahuje na třeň. Později je klenutě rozložený a má stále patrný blanitý okraj. Třěň je dlouhý 40-150 mm a tlustý 15-40 mm, v mládí mírně břichatý, později válcovitý, tuhý, nerovný, hrubě sítnaťě šupinatý. Šupinky jsou zpočátku světlé, později červenohnědé, směrem dolů tmavší. Dužina je na řezu zprvu bělavá, později červenohnědá až zcela tmavá. Na spodu třeně mění po dotyku barvu do modrozelena, později otlaky úplně tmavnou. Křemenáč Osikový má příjemnou vůni i chuť. Málo červivý. Výtrusný prach je hnědý. Roste zpravidla od července do října. V jehličnatých i listnatých lesích, ale preferuje osiku. Místy hojný. Jedná se o tržní houbu. [Kapesní atlas hub, Miroslav Smotlacha, str.174, ISBN 978-80-7451-462-3]
V mikroregionu Podhostýnsko ho můžeme také najít. Z dalších křemenáčů, které se zde můžeme najít je Křemenáč Krvavý (Leccinum aurantiacium) a Křemenáč březový (Leccinum rufescens). Všechny Křemenáče jsou velmi chutné a pěkné na pohled.
Kotrč kadeřavý (Sparassis crispa) - plodnice jsou velké, trsovité, trochu podobné mořské mycí houbě. Bývají široké i vysoké až 300 mm, jsou složeny z různě kadeřavě zprohýbaných větviček plsťově, žlutavé až hnědavé barvy. Někdy doshají hmotnosti i několika kilogramů. Třeň, z něchož se plodnice větví, bývá tlustý až 80 mm a vysoký až 60 mm; jindy naopka zakrnělý. Dužina je chutná, příjemně voní, je tužší, jedlá, téměř nečervivějící. Výtrusy jsou velké 6-7,5 x 4-5 µm, elipsoidní, betbarvé. Výtrusný prach je okrový. Roste u kořenů borovic nebo modřínů, od července do října. Občas dosti hojný. Kotrč kadeřavý je jedlá, dobrá a dříve na trzích vyhledávaná houba, hlavně proto, že moc nehnije. V chladu vydrží několik dní beze změny. Je vhodný na všechny způsoby konzervace včetně sušení. Lze z něj připravit různé pokrmy, vyžaduje však delší tepelnou úpravu, neboť dužina je dosti tuhá. Nejčastěji z něj lidé dělají falešnou držkovou polévku. Sběr je navíc bezbečný, protože Kotrče nelze zaměnit za žádnou jinou houbu. [Kapesní atlas hub, Miroslav Smotlacha, str.66, ISBN 978-80-7451-462-3]
Když budete mít štěstí můžete najít i Kotrč němcův (Sparassis nemecii), který je zbarven spíše do běla a nemá zubaté větévky. Navíc roste pod jedlemi. Kotrč je dobrý i na klasickou smaženici a dobrý je s květákem na mozeček. V této kombinaci mě chutnal nejvíce, ale celkově se jedná o velmi chutnou houbu, jen s jeho čištěním to bývá velmi pracné, neboť mezi jeho větévky se dostavají různé nečistoty.
Rosolozub huspenitý (Pseudohydnum gelatinosum) - někdy můžeme při sbírání hub narazit na pařezech na bělavé rosolovité houby v podobě jakýchsi jazyků s ostny naspodu, na rosoozub. Plodnice jsou 20-60 mm široké a asi 10 mm tlusté, buď bělavé nebo šedomodravé, kouřově zbarvené až hnědvé, vejčitého jazykovitého nebo vějířkovitého tvaru, pružně rosolovité, na povrchu jemně plstnaté a naspodu s měkkými, bílými hustými ostny. Výtrusy jsou bezbarvé, hladké, skoro kulovité, 5-7 x 4-6 µm velké. Roste celkem hojně koncem léta a napodzim (srpen až listopad) v jehličnatých a smíšených lesích ma mrtvých kmenech a pařezech pouze jehličnatých dřevin, zejména borovic a jedlí. Jedlý a léčivý. Rosolozub huspenitý je s jinými houbami téměř neazměnitelný. Hnědavě zbarvené plodnice jsou trochu podobné uchu Jidášovu, které je tmavě hnědé, tenčí a nemá ostny a roste jen na listnáčích. [Houby Česká encyklopedie, Readers Digest Výběr, Kolektiv autorů, str.121, ISBN: 80-86196-71-2]
Kozák dubový (Leccinellum crocipodium (Letell.) - klobouk tohoto krásného kozáka bývá široký 50-150 mm, v mládí kulovitý, později polštářovitý, pravidelný, s nerovným a svraskalým povrchem, zašle okrový, kožově hnědý, později rozdělený na políčka. Pokožka klobouku někdy přečnívá přes trubky, které jsou jemné, úzké, živě žluté, vysoké 20-30 mm, u třeně zkráceně slabě připojené, u straších plodnic vyklenuté. Živě žlutá ústí trubek otlačením hnědnou. Třeň je nejdříve břichatý, později válcovitý, dlouhý 50-120 mm a tlustý 15-30 mm, se středem často rozšířením. Dole vybíhá v tupý, zúžený, kořenovitý konec. Pod kloboukem bývá podélně rýhovaný. Je pěkně chromově (citrónově) žlutý s jemnou rýžkatou síťkou a šupinkami. Dužina je bledě žlutá, na řezu pomalu červená, hnědně až černá (teně šedne). Má příjemnou hřibovitou chuť i vůni. Dost často červiví. Výtrusy jsou velké 12-19 x 6-8 µm, vřetenovité, hladké žlutavé. Výtrusný prach je olivově hnědý. Kozák dubový roste hojně jen místy. Vyskytuje se na volných místech (lesní světliny, cesty atp.), v dubinách a ve smíšených lesích pod duby, v teplejších polohách, většinou v červenci, někdy až do září, výjimečně se najde v červnu a za teplého počasí i v říjnu. Kozák dubový patří k jedlým houbám, avšak vzhledem k omezenému výskytu je ohrožený. [Kapesní atlas hub, Miroslav Smotlacha, str.170, ISBN 978-80-7451-462-3] V některých místech Podhostýnksa je tento Kozák, ale naopak velmi běžnou houbou. A nejednou jsem potkal houbaře, který měl košík tvořený převážně jen Kozákem Dubovým. Z dalších Kozáků zde můžete nají t např: Kozák březový (Leccinum scabrum) a Kozák habrový (Leccinum pseudoscarbum),
Ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca) - za časného jara - někdy ještě ve zbytcích sněhu, můžeme při troše štěstí uvidět v přírodě
nádherně karmínově červené kalíšky této houby. Plodnice jsou 20-50 mm široké, číškovité, kalíškovité až miskovité, křehce a tence masité, na okrajích někdy roztrh ané, uvnitř kalíšků nápadně šarlatově červené, zevně bělavě pýřité, s krátkým, bělavým, 10-30 mm dlouhým a 20-40 mm širokým, v zemi většinou ponořeným třeníčkem. Výtrusy jsou bezbarvé, hladké, podlouhle elipsoidní, 25-40 x 10-12 µm velké. Vyrůstá nehojně koncem zimy a brzy na jaře (únor až dubem) v listnatých a smíšencýh lesích z ležících větví a kousků dřeva listnáčů, hlavvně buků, javorů, trnovníků (akátů) ap. Nejedlý. Ohnivec rakouský je velice podobný též nejedlému onivci šarlatovému (Sarcosscypha coccinea), který se však liší mikroskopickmými znaky, take jej nelze pouhým okem rozlišit. [Houby Česká encyklopedie, Readers Digest Výběr, Kolektiv autorů, str.105, ISBN: 80-86196-71-2]
Bedla vysoká (Lepiota procera) - klobouk je široký 90-320 mm, v mládí palicocitě uzavřený, protáhle vějčitý, později kuželovitě sklenutý až deštníkově rozložený s nízkým, zaobleným, tmavším hrbolkem uprostřed. Mladé plodničky mají klobouk celý nanědlý, růstem jeho pokožka puká a v soustředných kruzích se vytvářejí nepravidelně rozložené, odstálé, plstnaté, velké, hnědé šupiny. Pod nimi je pleťově světle hnědá plstatá pokožka, která je na okraji klobouku světlejší. Lupeny jsou bílé (bělavé), velmi vysoké (až 20 mm), husté, tenké, vyklenuté, u třeně volné (odsedlé) a na okraji klobouku zaoblené. Třeň je vysoký 180-400 mm a tlustý 28-40 mm, přímý, dutý, dole cibulovitě ztluštěný, v mládí celý hnědavý, později rozpukaný. V horní třetině má bělavý, kožovitý, posuvný prsten s dvojitým ostřím. Dužnina je bělavá, suchá a neměnící se. V klobouku je často jemná až vatovitá, ve třeni vláknitá. Příjemně voní, je velmi chutná a málo červiví. Výtrusy jsou velké 16-20 x 10-13 µm, elipsoidná bezbarvé. Výtrusný prach je bílý. Bedla vysoká roste od července do října, někdy i do listopadu, nejvíce však v září. Často vyrůstá ve skupinách ve vysoké trávě lesních pasek, na okraji lesů listnatých i jehličnatých, nejvíce však ve smíšených lesích. Je to jedlá, velmi dobrá houba a zkušeí houbaři ji běžně sbírají k jídlu. [Kapesní atlas hub, Miroslav Smotlacha, str.108, ISBN 978-80-7451-462-3]. V mikreregionu Podostýnsko je Bedla vysoká běžnou houbou. Z oblibou se z ni dělají řízečky, a nebo plněně kloboučky, z ještě nerozvinutých kloboučků Bedlí. Z dalších Bedlí se zde vyskytuje např. Bedla červenající (Lepiota rhacodes) a Bedla vlnatá (Lepiota clypeolaria). Druhá jmenovaná je nejedlá.
Hřib nachovýtrusý (Pophyrellus porphyrosporus) - tento jakoby začazený hříbek ke sběru moc neláká, ale je jedlý. Klobouky jsou 50-150 mm široké, v mládí polokulovité, později sklenuté až rozložené, jemně sametové, začazeně šedohnědé až sazově hnědé, naspodu s hranatými, šedožlutavými, pak kouřově hnědými, otalčením tmavnoucími póry a kyjovitým, jemně plstnatým, šedohnědým, nebo sazově hnědým, naspodu bělavým 50-150 mm dlouhým a 10-40 mm širokým třeněm; bílá dužina na řezu růžoví, někdy i zelená, potom až černá. Výtrusy jsou hnědavé, hladké, vřetenovité, 13-16 x 5-6 µm velké. Roste místy dosti hojně v lét+ a na podzim (červenec až říjen) na kyselých půdách hlavně v jehličnatých a smíšencýh lesích pod smrky a borovicemi, vzácně i pod listnáči, spíše v podhůří. Jedlý. Hřib nachovýtrusý je poněkud podobný Kozáku topolovému (Leccinum duriusculum), který však má šedohnědý klobouk, bělavý teň, na řezu měďově červená a roste pouze pod osikami. [Houby Česká encyklopedie, Readers Digest Výběr, Kolektiv autorů, str.300, ISBN: 80-86196-71-2]
Houba se sice uvádí jako jedlá, ale je nevalné zemité chuti. Hodí se spíše do směsí.